Rekonstrukce Staré vodárny v Nebušicích na komunitní centrum městské části

Autor:  ATELIER POLÁČEK – Jiří Poláček, Marie Mejstříková, spolupráce: Jiří Mach, Michaela Taušová
Adresa: K Vodárně 327, Nebušice, Praha, Česká Republika
Investor: Městská část Praha – Nebušice
Projekt: 10/2016-9/2017
Realizace: 4/2018-9/2019
Fotografie: Jiří Poláček 1,2,3,4,5,6,8,10,12,13,14,18,24, Tomáš Rasl 7,9,11,15,16,17,19,20,21,22,23

Bývalá obecní vodárna s trafostanicí v Nebušicích plnila své poslání od 20. let 20. století. Poslední léta chátrala. Byla zachráněna, přejmenována na Starou vodárnu a od roku 2019 slouží veřejnosti.
Nachází se na výjimečném a pohledově exponovaném místě. Přilehlá zahrada s rybníčkem a potokem nabízí příjemné klima a pestré využití. Po mnohaletém chátrání byla v letech 2018–2019 obnovena. Vznikl zde víceúčelový sál, klubovna a byt. Náklady na záchranu ve výši 20,2 miliony korun financovala městská část Praha-Nebušice za spoluúčasti Magistrátu hlavního města Prahy.

Z historie
Rok 1923 vyobrazený na jižním štítu připomíná dostavění nejstarší přední části objektu – vodárny. Dodnes se zachovaly mnohé autentické prvky – architektonické články, cihlové rámování oken, členění ocelových oken i fasád, vnitřní okenice či kamenný sokl. Současný vzhled odpovídá plánu z roku 1935, kdy byla přistavěna věžová trafostanice. Rokem 1939 je datována přístavba dílny, skladiště a bytu podle návrhu architekta Jaroslava Raimana. Byla umístěna za hlavní budovou směrem do svahu, zůstala neomítnuta a tím umožnila rozlišit jednotlivé stavební etapy.

Architektonické řešení
Rekonstrukce vycházela z principu zachovat původní hodnoty, atmosféru, stavební články, technické detaily, původní prostory a specifičnost domu. Ke stavbě bylo přistupováno jako k památce. Stopy nevhodných pozdějších zásahů byly odstraněny. Nové prvky působí s původní stavbou harmonicky.

Interiér přízemí vytváří svým tvarem, prostorovým řešením, výškou a úpravou oken až sakrální atmosféru. Proto zůstal celistvý, nečleněný příčkami. S ohledem na budoucí provoz domu bylo nové hygienické a technické zázemí umístěno do nové přístavby. Ta rozšiřuje půdorys přízemí směrem do svahu mimo hranici záplav a z venkovních pohledů je téměř celá skrytá.

Půdorysný tvar má charakter ochranného štítu původní stavby drcené svahem.
Z vyšších podlaží vodárny se nabízejí krásné výhledy do údolí a ke kostelu. Proto je veřejnosti zpřístupněna bývalá trafostanice (věž) a plochá střecha na jižní straně slouží jako terasa. Celý prostor věže je vyplněn zcela novým vřetenovým schodištěm. Tato vertikální forma ji předurčila k současnému využití – schody, „rozhledna“. Uvnitř jsou proražena slepá okna, přes která se schody propisují i do exteriéru a zároveň hrají důležitou roli pro vnímání domu za tmy při nasvícení.

V hmotovém řešení a pohledovém působení vodárny se během jednotlivých etap výstavby uplatňovaly různé barvy a materiály. Nejstarší přední část byla omítaná, pozdější přístavba ponechána v režném zdivu. Tento princip je jemně převeden i do nových úprav – jižní a východní fasády pozdější přístavby jsou strukturovány vroubkováním.

Pro celkové vyznění domu byla důležitá obnova původních ocelových oken, která byla repasována. Některá okna u dostavby z roku 1939 jsou nově opatřena plechovými okenicemi. Ty ovlivňují jak proporci otvorů, tak jsou i prvkem, který výtvarně doplňuje fasádu podobně jako cihelné orámování u původních oken z 20. let – jedná se záměrně o výrazný prvek dokreslující současnou vrstvu.

Komunikační prostor nové dostavby je z části napojen na stropní světlík. V tomto skrytém místě je vytvořena až nečekaná atmosféra plná přírodního světla, přestože je zapuštěn do svahu. Nově použité i původní materiály se uplatňují ve své ryzosti – neomítané kamenné a cihelné zdivo, pohledové betony. Atmosféru prostoru i přirozené světlo je možné kruhovými okny s nastavitelnými okenicemi v nových dveřích případně vpouštět i do sálu.

Konstrukční a technické řešení
Umístění v záplavovém území či poruchy stavby si vyžádaly některá speciální opatření – provádění mikropilot, podchycení nedostatečného založení štítu, milánské stěny k zajištění stavební jámy dostavby, sanace obnažené výztuže původního stropu, pohledové betony, provázání konstrukcí podlah přízemí do zdí, dodatečné podezdívání, vyztužení rozpraskaného štítu, injektážní clony pro řešení vlhkosti. Kvůli půdní vestavbě byl postaven nový krov, slabé profily stávajícího neumožňovaly zateplení. Dřevěná konstrukce a záklop jsou pohledově přiznány.

V exteriéru byl opraven původní plot se specifickou brankou. Nové schody ke studni u západní strany plní funkci opěrné stěny svahu a vytvářejí niku pro zadní vstup. Na stupně schodů byly recyklovány staré obrubníky z Nebušic. V ulici K Vodárně vznikly nové pohodlnější schody.

Povrchové úpravy fasád a vnitřních stěn byly vytvořeny tradičními technologiemi jako vápenné, aby patinovaly a vyvolávaly atmosféru tradičních staveb. Některé podlahy jsou ručně kletované.

Nové využití Staré vodárny
Původní prostory v přízemí byly předurčeny ke společenským účelům. Bývalá strojírna v nejstarší části slouží jako foyer a kavárna. Toto nejpůsobivější místo lze využít ke komornějším akcím. V zadní části, původní dílně, vznikl velký sál. Na něj navazuje dostavba sloužící jako hygienické, skladové a technické zázemí. Na toalety vede samostatný vstup ze zahrady, což se uplatní při venkovních akcích.

Pro městské prostředí bylo důležité vnitřní obytné prostory otevřít a co nejvíce propojit s okolím skrze prosklení původních plechových vrat, nové otvory, vstupy. Hlavní vchod je řešen bezbariérově. Kavárna je propojena skleněnými dveřmi s věží, přes níž je možné projít do společenského sálu. Druhé nadzemní podlaží objektu je upraveno na byt, z něhož je možné využít terasu na jižní straně. V podkroví je navržen univerzální prostor určený například pro klubovou činnost, s vlastním hygienickým zázemím.